Zas se zdá
ozvěnný koridor
v spánku a zádech
zas je k mání
nestíhám unikat klopýtání
na patře pálí se hluchý mor
chčivě lže a potom
Stůj a svol!
a v potu svlékaných kamizol
vše nahé je, tam za mnou v špíně
mrtvý Styx bublá nehostinně
studí
a zas se zdá, koridor!
za zády hluk
a strach po těle
prchám dál, prchám otupěle
uchvátit v korytu Styxu vor
sbírám dech a za mnou
Stůj, seš má!
kéž mne dřív polapí křivá tma
duní, po stínech lačně chmatá

Choulím se v běhu do hrbata


A pak nic
stopy tupě bolí
chodidla tepou rata ta ta
na šrámy snáší se trpká vata
ať se sníh zalkne vlhkou solí!
Padám a dusím třas vrstevnatý
rozháním kry o bosé paty