Eliška? No jo, znám… už od mala. Na občasných návštěvách si právě jako malá ráda se mnou hrála. Holka velmi živá a jak to tak bývá i dost povídavá. Vzpomínám jak jednou – byly jí tři roky – zpívala si nad obrázky staré známé sloky:"... až já budu velká, bude ze mne selka…"
Najednou jí zasvítila tříletá očička barvy lesního medu lumpárnou a nasadila o kvartu výš:"... až já budu velká, bude ze mne… kachna…"
...kachna?
"Snad selka, ne?" povídám nechápavě.
Holčička sloku s kachní verzí zopakovala a velmi se - evidentně – mou nechápavostí bavila. Bodejť bych pochopil: viděla daleko do své budoucnosti s jistotou vědmy.

Asi si řeknete – jak souvisí kachna s holčičí budoucností…
To se proláklo už necelých šest let po této »prognóze«.
Kladno, 12.12.2004 – mistrovství Čech v plavání žactva do 10 let. Eliška obsazuje všechna první místa v kraulových disciplinách.
Proláknutí pokračuje na mistrovství v následujícím roce – všechny tituly v kraulech opět patří Elišce. V létě si u nás na zahradě – ona - mnohonásobná mistryně Čech - okupovala nafukovací bazén třikrát dva metry na celé odpoledne. Kachna…
Poslední žeň nastala před pár dny: Eliška si přivezla z Mistrovství Čech jedenáctiletých v Příbrami pět zlatých medailí a navrch čtyři osobní rekordy. Všechny krauly… a to pořád ještě vlastně nebyla velká.

Dneska vím, proč si před lety notovala: až já budu velká, bude ze mne kachna…
Vidíte ? – už to slovo nepíšu s otazníkem…a navíc: Eliška už si to nezpívá. Teď by musela vmontovat do písně labuť skříženou s delfínem a to se ale už vůbec nerýmuje…