okvětní lístky z hořce na očích
máš zrovna
když rychlík čas
zpomalil mezi včera a dnes

ten prostor není kompaktní

mezerou mezi večer a ráno
na sebe smečka štěká
svá pro i proti
světlu i stínu

chvilku to snáším, pak

v lavině pravostí i lumpáren
páchaných proti sobě
umlčím štěkny a hafany
pohlazením

rozsvítím zelenou

a rychlík nabírá rychlost
pod hořcovými květy
nedbá štěkotu
nevšímá si pohlazení

je prostě svůj

a to by byl i bez mé zelené
neznalý ráno a večer,
včera a dnes
znalý jen

odjakživa a furt