zabalím tvou lásku a do kapsy s ní
vedle telefonu a sirek
zazvoní zdlouha
a sirky vzplanou jak touha


budou pálit jak tvé ruce
a svítit jak můj zrak
pak
přestanou plát
však dlouho budou hřát

je k nevíře
že nedělají puchýře
podlité slzami

až jednou

bude za námi a snad
vystřídá ji chlad
a zář spíš do tmava
budu jen vzpomínat

pitomá představa