Skalka maličká
na kamenitém prahu

v úhlu prosluněných
dvou zdí na jižním svahu

No – tys mi tu scházel!
Jsi tady vetřelec -
tebe jsem nesázel…

Copak jsi zač?
Poléhavá bylinka
se (asi strachy) krčí
a mlčí….

Skláním se k ní a lístek beru od ní.
Na milost vzata: sice malá,
slzičky jakés roní
a ač moc krásy nepobrala
tak neskutečně voní...