Co už se o tomto tématu všechno napsalo a namluvilo. Pokud nejsou někde zastrčeny a střeženy nějaké trezorové poznatky, což nelze vyloučit, nikdo zatím s něčím věrohodným nevyrukoval. Pár spekulací různých stupňů pravděpodobnosti sice bylo vysloveno, ale žádná z nich neostála před prvními námitkami.

Také tato úvaha je spekulativní a já si vůbec nedělám nárok na to, že jsem ji napsal jako první. Zdá se mi tak logická, že bych se divil, kdyby na ni nepřišel dávno přede mnou některý z vědců - fyziků, filozofů, biologů a dalších, kteří se zabývají touto problematikou v souvislosti se svým vědním oborem celý život.

Moje teorie spočívá v tom, že nic na světě, nic ve vesmíru se neděje náhodně. Všechno má svůj řád, všechno má své zákony. Jak by tedy mohl život být náhodným fenoménem? Souvisí (tato teorie) a to velmi úzce s rovněž široce vedenou možnou existencí Boha. Odmítám vizi Boha jak nám ji předkládají nejrůznější církve a sekty. Všechny totiž mají cíl Boha přiblížit lidem tak, aby v něj snáze uvěřili, aby v souvislosti s tím začali chápat boží interprety jako zástupce boží na zemi a tohoto postavení využít k manipulaci s lidmi jako celkem. Daří se jim to částečně, se stoupající úrovní vzdělanosti a s postupujícím technickým i společenským vývojem stále hůř. Jistě: rozpory mezi tím, co církve kážou a tím, co se děje, vzbuzují stále více pochybností u lidí, kteří mají na to srovnávat slova a děje. Tato úvaha se však ubírá někam jinam...

Napadlo mne to náhle - život je v podstatě zaměřen na vývoj software. Zadavatelem úkolu a řídícím subjektem je pravděpodobně nějaká civilizace, která je ve všech směrech tak daleko před námi, že nemáme receptory na její pochopení, ba dokonce ani na její identifikaci. Není to zase až tak nemožné - k tomu vede dílčí úvaha vycházející z pravděpodobného stáří nám známého vesmíru. Není důležité, jestli je to 18 miliard let, nebo 14 miliard let - jde o to, že není nepravděpodobný vznik nějaké civilizace již na začátku poslední miliardy let. Naše civilizace vznikala v podobě koacervátů někdy před půl miliardou let. I kdybychom předpokládali stejně rychlý vývoj té hypotetické civilizace jako té naší, pořád by měli půl miliardy let na rozvoj, o němž se nám současně ani nezdá. Stačí jeden příklad: vývoj od abakusů - kuličkových počitadel - k dnešním již průmyslově zvládnutým počitačovým nanotechnologiím proběhl za nějakých 150 let.

Dá se předpokládat, že stará civilizace disponuje znalostmi na úrovni femtotechnologie - tedy tech-nickými dovednostmi na úrovni atomových jader (tím není míněno prosté štěpení atomu a jaderná syntéza) a k tomu má nepochybně a přiměřeně i znalosti v ostatních vědních oborech.

Díky této vyspělosti tato Civilizace si už dovoluje výzkum dalšího vývoje života a jeho dalších možností formou stvoření další - zkušební - civilizace, v podstatě soustavy samozdokonalitelných počítačů na biologické bázi. V této soustavě vedle sebe existují z našeho pohledu mikročipy s jednoduchým programem - prvoci, pak další postupně vyšší typy bytostí s člověkem až na konci vývojového řetězce. Není vyloučeno, že základní funkce všech jednotlivců řídí počítač - Bůh, týž naopak i stahuje informace o každém jedinci, které tento po celý život vysílá formou elektrických a snad i magnetických signálů. Závěrečnou zprávu o výsledcích výzkumu na úrovni jedince v rámci experimentu pak vyšle organizmus v okamžiku svého zániku, ukončení existence hardware. Světlo na konci tunelu...

Možnosti této civilizace zřejmě odpovídají době, po kterou se vyvíjela. Z našeho pohledu a našich možností, které nám připadají úžasné, disponuje tato supercivilizace prostředky, které se nám mohou zdát v každém směru nekonečné a dají se podle potřeby interpreta - filosofa předkládat jako všemocnost, všudypřítomnost, vševědoucnost a další vlastnosti našimi prostředky a senzory nepochopitelné. Vědecká verze výkladu má méně možností, neboť je většinou založena na exaktnosti, důkazech a výpočtech. Dostává se tedy nejdále do stadia hypotéz, někdy dokonce ještě níže - a to na úroveň spekulací. Nicméně i takováto spekulace je předstupněm vědeckého přístupu. Nabízí se oprávněná domněnka, že takové možnosti, jaké se předpokládají u ní v mikrokosmu, bude mít Civilizace i v makrokosmu: reguluje děje nejen na úrovni galaxie, vládne silami a rychlostmi a není vyloučeno, že manipuluje i s časem. Jsme-li vskutku předmětem i prostředkem výzkumu - může nám koordinátor - Bůh - čas zrychlit, aby byly výsledky výzkumu známé, co nejdřív (i tak : vývoj života na Zemi je asi 400 milionů let - vývoj homo sapiens necelé dva miliony - a to se jedná - snad - o urychlený proces)...

Vracím se k již napsané domněnce, že náš život slouží k vývoji nějakého software. Nejspíš je ten výzkum zaměřený na vlastnosti, které by měl mít nový druh inteligentní bytosti, inteligentní společnosti, jež by v budoucnu měla ovládnout vesmír. Tady je třeba doložit, že předpokládám takový výzkum i na jiných obydlených vesmírných objektech v i v koutech vesmíru, o němž máme jen velmi kusé informace. Nebude to pravděpodobně výzkum života a vývoj software jen subjektů existujících v podobě bílkovinné substance. Extrémně by mohl existovat i život například na bázi záření...

Pokračování se zdánlivě smyslu života netýká...
Dosud to byl sice dlouhý, ale nutný úvod toho, co čím chci pokračovat nad rámec původního téma-tu... Logickým výstupem z tématu, z problému, který je v našich možnostech. Lidstvo pochopitelně nechce jen trpně přihlížet a očekávat, co se ukáže pravdivým a co naopak zanikne, jako ničím nepodložené, nedokázané - hypotézy a domněnky. V rámci svých technických možností provádí vlastní pátrání po čemkoli, co by takové teorie, hypotézy, nebo domněnky buď potvrdilo a rozvinulo, nebo odmítlo. Jedním z takových projektů je program SETI - z angličtiny Search Extraterestrial Inteligency - hledání mimozemských civilizací. Jak mi mí přátelé s jemným sarkazmem předhazují - hledání zelených mužíčků.

Není to ovšem tak zcela pravda: vedle snahy zachytit z vesmíru přiletěvší signál umělého původu se program věnuje i průzkumu vesmíru z hlediska kosmografického, tedy ryze mapování vesmíru a ob-jektů v něm se nacházejících, vlastností mezihvězdného prostoru, pohybu relativně blízkých i velice vzdálených těles a objektů (hvězd, jejich planet, mlhovin, černých děr, radiohvězd, komet, planetek, mezihvězdných prostor a mnoha dalších prvků a soustav méně frekventovaných v tisku a mediích).

Dnes, ve chvíli kdy to píšu, pracuje v této oblasti průzkumu na světě 135 radioteleskopů, pozorova-cích stanovišť v čele s nejznámějším objektem - obřím reflektorem o průměru 300 m v nízkém pohoří poblíž města Arecibo na Porto Ricu, který »si zahrál« i v jedné Bondovce jako utajená odpalovací základna raket... V kalifornském Hat Creek se staví komplex dalších 350 šestimetrových parabolických antén...
Signály zachycené těmito stanovišti zpracovává - mimo počítačů univerzity v Berkeley (Kalifornie), garanta a organizátora prací na projektu - 2,5 milionu lidí na celém světě, z toho 31,6 tisíc v Česku.
(Mimochodem: Česko je na světě devátou nejpilnější zemí a z týmů je Český národní tým šestý na světě. Nejlepší Čech - jednotlivec - je 21. Není to jediný projekt, který pomáhá matematicky zpracovávat systém distribuovaných výpočtů DC (Distribution Computing) univerzity v Berkeley - obsluhuje 50 - 60 projektů z všech možných vědních oborů, například výzkum nových léčiv, hmot a slitin, nových technologií (třeba adiabatických plasmových počítačů), matematických problémů, vývoj zásob pitné vody, počasí a desítky dalších. Pokud by to někoho z vás zajímalo stačí dát do internetového vyhledávače heslo BOINCa stisknout Enter...

Podíval jsem se zpět a zrudnul jsem (dobře, že to nevidíte).
No - to jsem celý já: začnu úvahou v podstatě zaměřenou na smysl života a pak sklouznu do podprůměru a píšu vám věcech, které vás nezajímají. Nic na tom nemění, že mně to naplňuje důležitou část života, kdy může člověk i ztratit orientaci a smysl další existence. Pro mne je nutné vědomí, že jsem ještě stále platným a aktivním členem lidské společnosti.