Venku chčije a chčije...
mrak jak opilec,
kterému někdo ostrým slovem
měchýř propích

a zima

zima, že i čoklovi
bych přidal svůj medvědí kožich.
Tak sedím na schodech do sklepa
a koumám, co dělat,
abych vypadal líp,
než to, co se tu o mně píše.

Strhali jste mně, poblili slovy...
Nejistý jak práce a mzda,
loďka ze čtyřech cedníků -
- to jsem teď... já.
Za dlouhým kšiltem oči k zemi
šourám se domů kanálem.

I kanál má svůj konec.
Čumím na vás z parte
a už je mi jedno, že prý...

byl to hodný člověk,
dobrodinec psů...