Sbor vzpomínek sem vchází tiše
v řad křesel z odrbané plyše
z nich každá už dávno ví, že
vzletná slova sladkých slibů
rób levných všeptlá do záhybů
smetly propadliště zdviže

 

Zde od Cyranů různých nosů
verš s patosem i bez patosu
zněl dojímavě, směle, lidsky
až v klenbě základů se hnuly
kvádry přiospalé žuly
potlesk když zněl frenetický

 

Již vybledla do nenávratna
roztrhaných kulis plátna,
vyplašená Múza vzlyká
prkny, kam svět vstoupil místy,
tváře štuk jsou komparsisty
bez herců a bez publika

*