Když hledal jsi nás v každé básni,
tak jsem se někdy styděla.

 

Jak děti lačné dobrodružství,
děláme, co se nedělá.

 

Jen prosím, nevěř lhostejnosti,
ta u mne nemá stálý byt.

 

A když se staví na pár minut,
jen zase čekám, kdy chce jít.

 

Jsme spolu ve všech krásných verších.
I smutných. Navždy ukrytí.

 

A nezáleží na postavách.
Když cítím stejně. Já i ty.