Svlékněte smutek, krásná paní,
zkuste se se mnou chvíli smát,
váš nebožtík již není k mání,
já však vám lásku mohu dát!

 

Svlékněte smutek, krásná paní,
dokud jsme zde, je třeba žít,
odhoďte ostych bez váhání,
v náruči své chtěl bych vás skrýt.

 

Svlékněte smutek, krásná paní,
ni chvilku neváhejte již,
když nebe k nám svou hlavu sklání,
v pusťte mne v srdce svého skrýš!

 

Svlékněte smutek, krásná paní,
vy sama jste, já také sám,
tak vstříc mi pojďte bez váhání
a láska připojí se k nám.

 

Svlékněte smutek, krásná paní,
věřte, já tyhle city znám,
dovolte mi, ať do svítání
vás opět šťastnou udělám...