„Pane učiteli, už jsme doma zase udili.“ Oznámil náš nejstarší svému třídnímu a bylo to oznámení ryze účelové. Konec dubna, maturita na krku, život by nevsadil nikdo z nás na to, že ji udělá.
Na střední jsme ho dotlačili, jemu k životu stačil výuční list. Že není studijní typ, jsme věděli všichni. Ale řekl tenkrát, že to s námi a s nástavbou zkusí, a půl roku tam přežíval. Před pololetím už studoval skoro dálkově, musel přece prodávat kapry, aby si vydělal na svůj myslivecký arzenál. A když se ve škole prořekl, že v devatenácti legálně vlastní kulovnici, brokovnici, lovecký lístek i zbrojní pas, stačilo pár přidrzlých poznámek, a byl ze školy venku.
Od pracáku ho zachránila Kolínská automobilka a půl roku u pásu ho přesvědčilo, že by se do školy vrátit měl.
Tentokrát jsme vybrali školu přímo speciální. Nástavbové studium pro děti z učňáků. Řeknu vám to na rovinu, než nastoupily státní maturity, vědělo se v našem kraji, že tenhle ústav udělá fakt každej. Každej možná ano, ale náš synek má neuvěřitelný dar komplikovali život. Hned v prváku si našel přítelkyni starou téměř jako já a chtěl pro ni být mužem.
Týden co týden se ve středu přestával holit, aby až pojede v pátek za svojí drahou, vypadal krapet starší. Když se v neděli večer od ní vrátil, oholil se, aby se vzhledem trošku přiblížil svým spolužákům, o dva roky mladším, než byl on.
Ke studiu si přibral po večerech vaření ve dvou hospodách a já přestala sledovat jeho vysvědčení. Doufala jsem pouze, že to nějak dopadne.
Když ho z prváku pustili do druháku, bylo to poloviční vítězství. Přičítala jsem to faktu, že vzhledem k tomu, že se ve škole moc neukazoval, neměl tolik možností si to zkazit. Na jeho maturitu bych ale úspory nevsadila.
Ale když se nevzrušoval on, proč bych se měla nervovat já. Nevím, jestli za to mohl jeho šarm, a že on ho má, nebo ochutnávky domácích zabijaček, co do školy občas vozil, nebo jeho urputná pracovitost, o které se vědělo, ale učitelé mu slibovali, že on tu maturitu nějak udělá. Skoro jsem jim to věřila.
V rodinách mých kolegyň obdařených maturanty se šílelo, u nás šel život dál svým obvyklým tempem. Synek se letos rozešel se svojí přítelkyní. Konečně. Zmužněl, našel si dívku o rok mladší než je on, a protože už nemusel víkend co víkend do Prahy, našel si sem tam čas na obyčejné chlapské picnutí se. Připadal mi šťastnější a tak jsem mu připomínáním maturity nechtěla kazit náladu.
On ale nezapomněl. Jednoho dne mě požádal o vyžehlení obleku a já pochopila, že zítra budou písemky. Dopadly podle očekávání. Čeština ano, angličtina ne. Všem nám došlo, že ani ty ústní nebudou procházka růžovým sadem. Chlapec začal být nervózní. Učitelé mu volali, ať to nevzdává, že oni to s ním taky nevzdali.
Zase jsem žehlila oblek.
„Mamko, budeš se zlobit, když to nedopadne?“ Ptal se, najednou skoro zoufale. Dívala jsem se na něj, hrdá máma, protože pro mě je pracovní doba od sedmi od rána do desíti do večera nepředstavitelná, a on to dává každý den, a řekla jsem, co říct jsem musela:
„To víš, že ne. Ber to jako fotbal, taková remíza, alespoň dva dva by byla fajn.“

Že bude maturovat z pěti předmětů, jsem nevěděla, a nevěděl to nejspíš ani on.
„Tak jo.“ Řekl a vyrazil. Celý den jsme se báli mu zavolat. Až v pět odpoledne jsme nevydrželi. Skoro jsem nedýchala, když se v telefonu ozvalo:
„Mamko, řekni tátovi, že bude muset udělat hodně tlačenek, protože já ty ústní všechny dal.“
„Všechny?“ Tak to jsem nečekala.
„Jo! Dvakrát za čtyři a třikrát za jedna!“ A tu ránu, jak mi spadl kámen ze srdce, museli slyšet všichni jeho báječní učitelé.

Možná namítnete, že opakovat v září písemku z angličtiny zas takový úspěch není, já vím ale svoje. Jestli si na ni udělá čas, tak ji nejspíš zvládne. Možná se vám zdá, že dát někomu dvě čtyřky z milosti není fér, já ale věřím, že náš nejstarší svoji zkoušku z dospělosti udělal už dávno.
Možná je občas vzteklej a všude nechává špinavý ponožky a jeho puberta pro nás byla fakt těžká. Když mi ale dneska pustil Mimorealitu od Tomáše Kluse a řekl, že si u téhle písničky vždycky vzpomene na mě, věděla jsem, že pyšnější být nemůžu.

PS Jak přišel k těm dvěma čtyřkám, to všichni víme. Jak dokázal tři jedničky, to mi stále není jasný. Ale ze slohu, ze slohu prý byl nejlepší.

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/klus-tomas/mimorealita-28468