Někdo dědí domy, někdo vkladní knížky, já jsem po svém tatínkovi zdědila rychle se kazící, zničehonic rozpadající se zuby. Bylo jasné, že blížící se čtyřicítka mě postaví před zásadní rozhodnutí. Co se kazí furt, půjde pryč a nahradí se.
A tak jsme s mojí zubařkou udělaly časový harmonogram pro dny příští a já sebou na počáteční návštěvy měla brát děti, neb čas jejich preventivních prohlídek se blížil.
První návštěva. Berunka usedla na křeslo, zubařka jí spravila jeden zoubek, já jí dala pusu, Berunce a poslala ji napřed domů. Mně zubařka vytrhla dvě stoličky, za deset minut bylo po všem, fakt to nebolelo a já nabyla přesvědčení, že i ostatní návštěvy budou brnkačka.
Za čtrnáct dní následovala návštěva druhá. Tentokrát měl jít jako předjezdec náš prostřední. Domluva byla, že si dáme sraz v jednu na středisku. V práci jsem nahlásila, že chci na odpoledne volno a pokoušela se urvat včas. Neklaplo to. Byla už skoro jedna, když jsem se řítila domů vyčistit si zuby. Doufala jsem, že alespoň synek už sedí v čekárně.
Neseděl. V naprostém klidu si doma smažil vajíčka a na můj vyčítavý pohled odvětil, že doufal, že na to zapomenu. Nakázala jsem mu, že až se nají, přitáhne okmžitě za mnou, zaťuká a vleze rovnou do ordinace, neb já budu vyřízená určitě rychle. Sedla jsem na kolo a řítila se rychle vstříc svému osudu.
Když jsem uštvaná sedla do křesla, zubařka se usmála:
„Tak, copak dneska vytrhnem?“
„Trhejte co chcete, posledně to byla krásná práce.“ Povídám důvěřivě.
Než mi začala působit injekce, dorazil synek.
„To nemůže být on.“ Divila se doktorka, která ho přes rok neviděla.
„Ale je, jenom nám letos přerostl staršího bráchu a tátu.“ Řekla jsem pyšně, otevřela ústa a zavřela oči. Nesnáším pohled na všechny ty nástroje.
Zubařka uchopila kleštěmi můj zub a mně v tu chvíli došlo, že jeho kořeny končí asi až v Austrálii a lokální anestezie je nenašla. Následující hodina byla opravdu perná. Zub se drolil lékařce pod rukama a ty kořeny nešly ven vůbec. Doktorka nadávala na život, já taky, zkoušely se různé nástroje, dopíchávala anestézie a můj chlapeček, který to všechno pozoroval, bledl. Bála jsem se, že uteče dřív, než na něj přijde řada.
V jednu chvíli jsem myslela, že už je vyhráno. Vyplivla jsem cosi, co jsem doufala, že je ten mizerný kořen. Nebyl. Z porcelánové misky se na mě šklebil sousední zub. Při té operaci mi ho doktorka asi urazila. To naštvalo i zubařku a prohlásila, že mě odvede o patro výš k Chrzovi. Doktor Chrz je zubní chirurg a pro tyto případy u nás pár hodin v týdnu ordinuje. To mě vyděsilo. Je to chlap jak hora, šikovné ruce jako lopaty a pro moje, teď už hysterické kníkání, určitě nebude mít pochopení.
Sestřička mě vyprostila z křesla, už jsem byla fakt unavená a začalo mi být špatně, já vrazila synkovi do ruky peníze na injekci, kdyby u něj došlo na vrtání, a nechala jsem se odvést nahoru.
Pan doktor okoukl můj rengenový snímek i mě, poručil sestřičce, ať mi drží hlavu, pár minut páčil, a bylo všem.
Do pusy mi vrazili tampon a odvedli mě dolů. Tam si mě převzal můj syn, a jako medvěda odváděl pryč. V blízkém parku mě posadil na lavičku a opatrně si mě prohlížel. Mohla bych vám napsat, že mi nabídl, že dojde do krámu pro něco k pití, nebo do lékárny pro prášek, ale nebyla by to pravda. Zná mě dobře a ví, že i když je to s rozbombardovanou pusou nepochopitelné, pro mě je první pomoc ve vypjatých okamžicích jediná.
„Mamko, chceš cígo?“ Zeptal se, a nečekaje na odpovď hrabal v mojí kabelce. Když jsem si zakouřila, vím, že jsem fakt hrozná, opatrně mě vedl domů. Přemýšlela jsem, kdy se to stalo, že se jeho kdysi roztomilé tlapičky změnily v ramena na moje opření a jak je možný, že jsem si toho nevšimla.
Doma nám přišly pusy k sobě, jemu vrtali osmičku, tak jsme slupli každý jeden ibalgin a šli si lehnout. Mě bolest vzbudila už za hodinu, on pořád spal. A protože nikdo jiný doma nebyl a já dostala vztek na ten omylem uražený zub a nebylo komu se pomstít, chytla jsem naše kocoury a postříkala je sprejem proti blechám, protože to nemají to rádi.
A jelikož ani pak se mi neulevilo, tak jsem do toho menšího kocoura narvala ještě tabletu na odčervení.
Taková jsem já potvora.
PS: bolí to furt