V kruhu
fossil  19.3.2013 | 7:42
Vrývám svůj autogram do každé části věty. Nechci se mýlit, tak raději přeháním. V oblasti literárních počinů nemám vybudováno žádné pevné místo. Jak je to s dobou? Je hektická, plná příměrů a nekonečných líčení atmosféry děje či pocitů. Jsme někde na hraně mezi pádem a odevzdáním. Naše díla už byla dávno vytvořena a zasažena dobou. Naštěstí se lišíme sami v sobě. Vnitřní pocity převládají. Je-li něco, co má pevný základ, můžeme to nazvat ambicí přetavenou v přesvědčení s tou měrou, již sami vnímáme. Na tomhle základě se dá vybudovat vždy originální atmosféra, možnosti jsou stálé a zpravidla povstávají z popela.  Znovu a znovu chytáme se těch vláken, co nás nutí či jinak smýšlejí vytvořit originál, založit vlastní rukopis. Na začátku - na konci ? Na tom nezáleží. Pohlédnout do nitra a přetavit v celek. Každý ve své formě originál. Jeví se mi stále otázka, nad čím člověk tak hluboce hloubá? Chtěl jsem osvětlit, že v kruhu dlouze přebývati je neproduktivní, leč místy poučné.