Pouhých pár tónů do salónu s barem.
Vkusné elegance jazzového stylu, zakletý golfový par zničil má očekávání.
Nebylo tam k hnutí.
Přecpáno, něco mezi půl a dvanáctou.
Slepě hrají a vokály se nechytají.
Je mi strašně netrpělivě.
Straním se, co by ne. Však i na záchodcích stojí fronta.
Vsadím dvacku, že projdu skrz až k pisoáru. Nebo to nevydržím.
Povedlo se a za barem už je mi mnohem lépe.
V tvářích čtu důležitost dnešního sobotního večera.
Tu za ruce se drží mládenec se svým přítelem i jinde pochytávám vjemy.
Postupně si připadám odtržený od reality.
Co naplat, zapálím si cigáro snad budu klidnější.
Bezdůvodně pálím napřed filtr.
To to hezky začíná.
Škodlivost nikotínu a jeho účinky jsem nikdy neměl za zlé. Kouřím vlastně z přečinu ku všeobecné spokojenosti lidstva. Tak nějak jsem si to odůvodnil.
Mé vlastnosti tu však nemají žádný smysl.
Páč vyhulovat umí každý.
Dám si panáka...
Mezi tím vším se po sále rozlezly kouřové efekty. Teď jsem nevěděl jestli je to škodlivé, nebo se tak zvyšuje atmosféra davu.
To mě asi máte za negramotného.
Stojím jak u přelíčení v alkoholovém opojení. Zvláštní je, že ve mně vždycky probouzí sentimentalitu.
Říkám, že vesmír je kulatý a prase zlatý naložený v lihu.
Na mou ruku si nechám vysázet za hotové.
Nedá se přemýšlet a věci se střetávají.
Názorově jsem se rozloučil sám se sebou.
Dokud nepadnu budu stát.
Hlavně se ničím neomezovat.
Večer se rozběhl slušně.
Jak jsem nakoupil tak prodávám.