malé povídání na žádost kolegyně
........................................................



Říkával ahoj zlato jsem doma, nebo ahoj zlato jsi doma?
Ale je to jen fráze, přijde sedne k pc a přestane vnímat, mě i děti...

Jo před časem, to pro mě měl jiný slova, říkal kopretinko, beruško, motýlku a lásko...
Vyprávěl, kdo ho naštval, co ho potěšilo, plánoval s námi dovolenou a jiné akce, prostě sdílel s námi kus svého já.

Prokletý zasraný počítač, prý to rozšiřuje obzory, houbeles,
jediný, co to rozšířilo, je loviště sexuchtivejch mužů, pch.

Stávají se čím dál závislejší na virtualnim sexu, realita je pro ně málo,
nebaví je žít skutečný život, raději anonymně na netu, pokec nebo seznamka.

A všichni jsou nepochopení, osamělí, rozervaní, ač jim doma žena a děti běhají, oni je nevidí nevnímají.

Jakoby uměli už jen sdílet vše na netu. Je to tak snadné, lhát slova, písmena...
Je to tak vzrušující, několikerým kliknutím se dostat do jiného světa, bez námáhy.

Dlouho si žena říká, ono ho to přejde, nebudu rozbíjet rodinu... ovšem...!
Každá i sebedelší věta má svou tečku.
Některá věta končí vykřičníkem, tak žena vykřičí svou tečku na konci věty a odejde.

Nejprve je muž rád, konečně má volnost lovit na pc, jeho spokojenost trvá jen do doby, kdy zjistí, že
se samo nevypere, samo se neuvaří, samo se nic...

Začne obviňovat ženu, že odešla a jeho chudáčka nechala tak...
A honem uloví další, nejlépe hodnou, která slyší na jeho rozervanou opuštěnou duši, kterou bejvalá jen usurpovala,
nutila ho do něčeho, stále poroučela...

Ta jiná, hodná, uvěří, chvíli jí říká kopretinko, beruško...
Aby po čase opět se vrátil ke svému pc, ten po něm nic nechce a přece mnohé požitky dává...
Kolotoč pokračuje...