kopretiny jediné
v hnoji voňavém
zbaběle se ptám
kudy utéct

stromy letité
ve hvozdě šerém
do duše ševelí
kam utéct

hroudy zorané
pouštějící odér
zimních rán
přes ně utíkám

plíce semleté
v patách nestíhají
předpotopní klam
a já stále utíkám

však ale nevím proč?

asi se vrátím