Nekončí starosti o děti...

Dál život drobných ústrků...

Stále je těžší se oděti...

A práce jako spam je ti

cpána snad téměř do krku...

(A není před ní úprku.)



Než začneš souboj s pamětí,

zatouži ještě po brku,

jímž světu napíšeš paměti,

že život je plný krásných míst:

         Milovat s láskou. — Věděti. —

         Zdraví si chutnat. — Chutně jíst. —

         Že štěstí zpívá, kde děti...



V nich jednou budeš sama číst!



A tak tě prosím, zvolni v tempu,

zastav se občas v klidu kempu.

Načerpej sílu, našpul „sýýýr“.


         Úsměv je skvělý ANTIVIR!