SYNERGIE
Špáďa 15.6.2012 | 7:41
SYNERGIE
(2008–12)
mirkah
Špáďa
Šedé odpoledne
Je po půl čtvrté odpoledne
a já si šedou nalévám.
Opíjím slova, až se pletu,
a místo šedé hořím pro paletu.
Sama. Sám a sama. Sám!
Je po půl šedé odpoledne.
Nemyslete, kdo se plete,
popleta že popletená…\r
To když láska kolem kvete,
opilá je, (pr)opletená…
Úzkost
Do rámu zavřená,
za petlicí zámků skryta
bývá Úzkost —
— Černobílý Host.
Divná, nevítaná Intimita.
Pošetilost, rozprostřená,
bez rámu se bojí světa
jako Úzkost,
jako Nedost,
nedivně být Nezakletá.
Obdařená. Obdařená?
V úzkosti zaženu
vůz kostí za ženu.
Uzavřená — zmařená.
Rozprostřená — zdařená.
Obdařená — nezteřená,
od kořene svlažená.
Ó, blažená stařena!
Bouř
Bouře, bouřka, řkouc, že bouří,
Hrom a Hromnice hlas mhouří.
Vítr, vichr, řka že létá,
Stromům v Stromořadí chybí léta?
Liják, proudem prolne k lodím,
Deštěm, pro déšť, Vodou brodím.
Mraky, grátis… …grátis Mraky
Zahalená? A Ty taky?
Bouří buřič, žena-bouřka, …\r
Ať mě slyší Boží ouška:
Nechci bo(u)řky, co jen boří…\r
Raděj tvořky, co vytvoří
pěkný maják bez lijáku
a pak liják na majáku… :-)
Granit
Ne, už tě nechci!
Leč Chci Noc Zranit,
aby nehty velebily granit.
Pak vyvřít,
avšak neutéci
(gravitaci)
Rébus na lávě pro muže
Ó, jsi-li opravdu taková,
jednomu těžko se v Tobě vyznat…\r
Snad jen ten granit pomůže…\r
Zůstane za nehty. Pro Růže.
Někdy…?
Někdy si myslím, že znám cestu jinam:
Nemám tě, a přece víc líbám…\r
Nejsme si, a přece víc nazí… …\r
Někdy si myslím, že…\r
Smrt Lásce schází!
Láska ta slepá, nebezpečná —
byť smrt v ní nebývá —
dokud je žhnoucí, je i živá,
sladká i nevděčná, ale věčná…\r
Smrt skončí, však láska — přebývá.
Rubáši
O úctě bývají slova,
o peří, které se snáší
na dosah, na přání snová.
Stydlivě, bílou ku rubáši…
Ač o kabátu věty
zaslechnem’ jenom holé,
tři o košili — hned z pěti —
rozvité najdem’… Dole.
O čase v krajině
Mám schované příběhy
v krabičce, svázané do něhy,
v teple bez rukavic,
krápníkům vstříc
a v rohovém stolku s večeří,
kde čas se nikdy neměří.
Mám schované obrazy
v sušeném okvětí, bez vázy.
Půjdeme za Máchou,
Kampou plachou,
kde tisíc dvojic se objímá.
Muž čas je… a žena krajina.
Miluju krajiny!
Obrázky od Tebe!
A nechci do jiný!
Pastelko do nebe.
(2008–12)
mirkah
Špáďa
Šedé odpoledne
Je po půl čtvrté odpoledne
a já si šedou nalévám.
Opíjím slova, až se pletu,
a místo šedé hořím pro paletu.
Sama. Sám a sama. Sám!
Je po půl šedé odpoledne.
Nemyslete, kdo se plete,
popleta že popletená…\r
To když láska kolem kvete,
opilá je, (pr)opletená…
Úzkost
Do rámu zavřená,
za petlicí zámků skryta
bývá Úzkost —
— Černobílý Host.
Divná, nevítaná Intimita.
Pošetilost, rozprostřená,
bez rámu se bojí světa
jako Úzkost,
jako Nedost,
nedivně být Nezakletá.
Obdařená. Obdařená?
V úzkosti zaženu
vůz kostí za ženu.
Uzavřená — zmařená.
Rozprostřená — zdařená.
Obdařená — nezteřená,
od kořene svlažená.
Ó, blažená stařena!
Bouř
Bouře, bouřka, řkouc, že bouří,
Hrom a Hromnice hlas mhouří.
Vítr, vichr, řka že létá,
Stromům v Stromořadí chybí léta?
Liják, proudem prolne k lodím,
Deštěm, pro déšť, Vodou brodím.
Mraky, grátis… …grátis Mraky
Zahalená? A Ty taky?
Bouří buřič, žena-bouřka, …\r
Ať mě slyší Boží ouška:
Nechci bo(u)řky, co jen boří…\r
Raděj tvořky, co vytvoří
pěkný maják bez lijáku
a pak liják na majáku… :-)
Granit
Ne, už tě nechci!
Leč Chci Noc Zranit,
aby nehty velebily granit.
Pak vyvřít,
avšak neutéci
(gravitaci)
Rébus na lávě pro muže
Ó, jsi-li opravdu taková,
jednomu těžko se v Tobě vyznat…\r
Snad jen ten granit pomůže…\r
Zůstane za nehty. Pro Růže.
Někdy…?
Někdy si myslím, že znám cestu jinam:
Nemám tě, a přece víc líbám…\r
Nejsme si, a přece víc nazí… …\r
Někdy si myslím, že…\r
Smrt Lásce schází!
Láska ta slepá, nebezpečná —
byť smrt v ní nebývá —
dokud je žhnoucí, je i živá,
sladká i nevděčná, ale věčná…\r
Smrt skončí, však láska — přebývá.
Rubáši
O úctě bývají slova,
o peří, které se snáší
na dosah, na přání snová.
Stydlivě, bílou ku rubáši…
Ač o kabátu věty
zaslechnem’ jenom holé,
tři o košili — hned z pěti —
rozvité najdem’… Dole.
O čase v krajině
Mám schované příběhy
v krabičce, svázané do něhy,
v teple bez rukavic,
krápníkům vstříc
a v rohovém stolku s večeří,
kde čas se nikdy neměří.
Mám schované obrazy
v sušeném okvětí, bez vázy.
Půjdeme za Máchou,
Kampou plachou,
kde tisíc dvojic se objímá.
Muž čas je… a žena krajina.
Miluju krajiny!
Obrázky od Tebe!
A nechci do jiný!
Pastelko do nebe.