Lokev
Špáďa 21.10.2012 | 21:38
Víří si všaká snítka mlunná
vesmírem stěží přezírném,
do hroznů vtančívaj’ jen ta slunná,
sytí je žitím, plezírnem.
Nalij mi, milá, vína lokvi,
spolu z ní budem usájet,
šučka nám poví, kde láska kotví,
pravda, než dodná, kusá je.
Až do nás vsublí nebeský mlunič,
rudá krev jeho nás prošplušká,
budeš má nátulka a já tvůj tulič…
Netřeba být ti na muškách!