Ve mně to křičí:
Napiš ještě!
Já umím žít jen pro pár vět!
A je to omyl.
Jako kleště
mi svírá duši tenhle svět.
I když se smějí, svádí, pláčí,
netěší jen,
jen nehřejí.
Nikdy mi zcela nepostačí
pár slov.

Ne. Nepiš raději.