(o kdysi - o setkávání a jednom objetí na rozloučenou)

už znám
jak slova navlékáš mi
na šňůrku touhy skrytou světu
jak úsměvem ji svážeš k sobě
dáš vstříc své dlaně pro odvetu

mé srdce náhle hardrock válí
čím blíž jsi
tím jsou větší změny
jsem z tebe mírně vyplašená
jsi ze mě trochu vyměněný

a pak meč času pouto stíná
do svého prázdna cit se halí
ta šňůrka slůvka pouští k zemi
a ticho
dusí decibely