Bereš mne pod křídlem
a možná netušíš,
že už je zlomené.

Nezemřu bolestí,
dokud se dotýkáš.
Vím, že ne.

Smutku z tvých křehkých vět,
co nikam nenesou,
raději přivykám.

Sem jsme snad nechtěli,
do prázdna slov a póz.
Jenže kam?

Bereš mne pod křídlem,
chvěji se jako list,
s krásou je spleten žal.

Nezvládám útěky,
konce a loučení.

Mlčím dál.