zima 2008, seděla jsem ve vlaku, za okny zapadalo slunce a já jsem v sobě měla ještě ten pocit ze setkání s tebou a psala ti tuhle sms

bez tebe je mé noční nebe
bez kouzla skrýší nutných lásce
já ještě držím židli chvílím
které tu visí na oprátce

já ještě hledím do západu
a lovím sítí z přání barvy
zas utekly nám za malířem
poté co se mu rozlil karmín

bez tebe noční nebe teskní
má v každém oku zlatou třpytku
do písmen v řadách nekonečných
si navlékáme naši nitku