(Začátek mám v šuplíku už asi rok. Teď jsem to zkusila dopsat. No, nevím :-/.)

Stále to zkoušíme
ty se mnou
já s tebou

"Moničce
snad i pro potěšení"

jako když děti
zápasí s kličkou
u boty

Nic to není!

Občas se zdaří
podívej na ni

Jako dvě křídla
běláska

Tak už mi věříš?
Ticho tak týrá

Nevíra je též neláska ...

Procházíme ulicí, která je na svém začátku označená jako slepá. Ale to nevidíme.
Jdeme vedle sebe a bavíme se o všem možném, jen ne o tom, kam chceme dojít.
Možná to ani nevíme. Možná máme strach, že bychom museli každý jinudy nebo že značky nelžou.
Myslím, že se tě na tvůj cíl nikdy nezeptám.