Tak dlouho se chtěla neohlížet
až zapomněla, kde jsou dveře
zda vůbec stojí
za otevření
do světa bez vody po holení
pevného času na večeře
který se drobí jak zrnka rýže

Co když se ale venku ztratí
a zabloudí do cizích náručí?

místo aby si v papučích
zaběhla na roh pro horkou kávu
a cestou trousila zpod rukávů
ospalky, jimiž nelze platit

a taky ticho

které dluží
tomuhle světu dobrých zvyků
kde není potřeba smíchem klamat
svlékat se z knoflíků
od pyžama
a pak je ráno zamést pod kůži
pro pár skleněných nedotyků