Potkáme se, snad po stu letech,
kdes na dvojích světů hrázi
tam strom poznání bude v květech
jak zněl vzkaz vrytý do mosazi

Zas podle hesla poznáme se
když JÚú... zavyju již z dálky
jak hejkal, víš, na dětském plese
kde hrály jste si na rusalky

Vždy o pouti zas po kostele
rozvlníš sukni rytmem twistu
a s úsměvem zašeptáš HELE,
ten prsten, střípek ametystu

je klíčem od bran nesvobody,
a provaz kutny bez řehole
ať nejstrmější spustí schody
kde věty napoví nám holé

čas, co vzdal se. Verš zůstal svěží,
k polibku vonný zná přidat dech...
Pak zmlkne signál strážných věží
co v hříšných znívá požárech