Být Žid je náročné
napadlo ji mezi čtvrtou a pátou
když se – ze zvyku – koukla na mail
a pak se jí zdálo o samejch nekošér věcech

ukázat slabý místa, to není jen tak
a dál při tom mluvit o právu dívat se na popravu
všech růžen, co se neprobouzí
- opilé, zmačkané, rozcuchané -
hodit jim na hlavu
korunu z uschlejch pampelišek
a pak se na tom ušmudlaným gauči
co pamatuje feťáky a různě neohrabaný milence
stulit
(a hrát si na princeznu)
která se neumí vzbudit ze snu
tak rozhazuje verše
a snaží se je v letu chytit
aby si neroztrhly hlavu
(jako ten plyšák na konci chodby)

někdy se diví, co všechno vydrží
a že o tom nepíše romány
(absurdní grotesky z červený knihovny)

Raději leze po střechách, kouří tam černý cigarety
a má chuť ještě o centimetr
rozpárat tu opelichaně plyšovou kůži
protože to stejně nikoho nebolí
(a jizvy ráno smeje z rukou)