Milá Trinny,
tvoje cesta do hlubin ženské duše, mi sice nemluví z duše, ale ze zkušenosti. 

Kamarád, vdovec, v trudu osamění se nastěhoval do domku mladé ženy. A že byl chlapík šikovný, pracovitý, opravil domek, koupil auto, staral se o zahradu. Přišla však chvíle ženských slabin. Milý kamarád byl z domku vystěhován s loveckou puškou a kufříkem, který si tenkrát přinesl. A že měl taky své slabiny, uvažoval o sebevraždě.
Seděli jsme spolu v hospodě a já namísto utěšujících slov  jsem mu vzal pušku a na tři pivní tácky napsal báseň, podotýkám, v šoku. Psychoterapeutickou, asi, protože jsme popili a sebevražda se nekonala.

*

Buď vždy vlídný, dvorný k tomu
i úsměv milý přidej rád
uctivě se pokloň domu,
chval pole i vinohrad,
vždy bude se ti jenom brát
a vítězství nezvedneš čáku
moudrých že neposlech jsi rad
…jsi k smíchu, brácho, ubožáku!

 

Důvěry vždy nastav dlaně,
stesky vyposlechni steré,
o citech mluv raděj maně
to ve větru jsou fangle, které
na vážno sotva kdo bere.
a chabou získáváš si klaku
Tak přiznej už, jak tě to sere
…jsi k smíchu, brácho, ubožáku!

 

Ač života jsi prošel školou
kam moudrosti se poztrácely,
jen prdelí se platí holou
za lásku.To vděk je vřelý
Zajdi v chrám zas o neděli
kde lítost vztek vystřídá v zmatku
Já verš ti píšu neumělý
k smíchu že jsi, ubožáku…

*