Ať kvetoucím jdu či zasněženým krajem
to místo hledám. Jej kytar znaly rýmy,
pak tisíce z nás nad vztahy zpuchřelými
tam svůj si přály byt a verši platit nájem

Parkovišť kouty kde dlážděny jsou díkem
zákaz vjezdu je falši dán i pýše,
lichotky jen v trapné promění se klišé
těch „plejbojů“ před závor obrubníkem

Ač zpomalen je čas, život zvolna dýše,
šedivost jen stěží vytknout můžeš dnům
táborák vášně když cíl dá plamenům
v soumraku, co jabloň změní na cypřiše

Tam vládne Úsměv bůh, lhostejno jak je zván,
nehledá úkryt před vyznavači svými
Já, možná, stál již před dveřmi zavřenými
však minul (snad víš proč) náš lásky karavan