Miloval jsem dětské vláčky
vagónků svět byl mi hrou
jak tlačily se do zatáčky
kdo dřív? Ať se poperou!

Svět otvíral se, zvolna, maně,
vlak času prostorem mě vez
já v bídné bloumal karavaně
však závory jsem nepodlez

Leč dodnes, zvláštní, rád mám vlaky
odvezly lásky, bůhví kam,
své vzpomínky mám za tuláky
a trať jen za optický klam