Tam slaná vlna chladí žhavé slzy Země
až staccatem zaduněl tympán temně
a cembalo klávesy rozehnalo v cval,
azur mraky clonil, možná nedůsledně,
když Bakchus na vrchol hory vyšplhal

Pak lávy svah dal sluncem dozrát vínu
až po červáncích vzalo růž a po rubínu,
sonáty rodily se do závoje let,
to Domenico brával mandolínu…
Kdo v Neapoli zrozen, že by neznal pět?