Tu barvu marně hledáš v duze
na zkypřenou spíš pohleď hlínu
vrch mohyly kde končí chůze
a pavouk tká svou pavučinu

Je barvou běd co sluší lůze,
kůry borů a semen kmínu,
zní tónem lehké deziluze
k těžkému že se pije vínu

Do vrásek vstoupí sešlých dědů
do podzimu a do jehnědů,
až uschlého je barvou věnce

Kdys hnědou hladíval jsem kštici,
ty oči, vášni vzdorující…
Již zhnědla růž na sexy rtěnce