neberu nadarmo jméno
cos dal mi

 

to jenom vychýlená z osy
zní moje rána
jak za tenkou stěnou
promlčené žalmy

kam vstoupíš srdcem

bosým

 

růže byť jinak zvána
prý stejně
voněla by

 

jenomže slova
jsou naše pata Achilova
už zdáli slyšet
a přitom tiše
dokážou i

 

zabít