na večerní čaje
zbyl za okny vítr

harfa 
jemně houpavá 

zůstávám sama
hodiny bijí
údery jimiž krátí se dech

zima v blátě 
bez tebe maže 
svět duze lehce z očí

společnost touhy 

bolí

snad příliš hloubáš
hloubavá

zbyla tu báseň
žije skrz mříže
nimrám se v ní
a bere řeč

umouněná
jenže tvoje

zůstala v houslích
obava

s kým na večerní krvesaje
zaklaplo víko
bez skulin

zelené bludiště 
niterních lázní




nemá-li oponu 

prohrávám