Měla na rtech finklerovskou otázku
pak ale zbyla jen pachuť ticha
(a nebo ji spolkla?)

Čím to asi bude!

Johnny z plakátu nevypadá staře
a za stolem je víc prachu než loni
zatímco shora se snáší smích netopýra
na klavír
co slouží jako noční stolek
krabička na smutky hloupejch holek
na šepot pana Hašašíra
a všechny stopy, jež nedohoní
ze kterých koberec neodpáře

Je běžné mísit pýchu a pokoru?
rožínat
zhasínat
(v panice)
že všechny verše světlem zblednou


Zítřek se komíhá na konci provázku
- snaží se poznat, jestli dýchá
a nebo na chvilu ztratil hlas -

ve větách, které nevysloví
neboť jsou příliš roztroušené
do sítí
z nichž zbyly pavučiny
nežli se rozlétnou tam do nikam
… zkusí se ve větru roz-utíkat
a nepotkávat němé stíny
jejichž jména hned zapomene
pro několik not bez osnovy

takové skladby se zastaví v prostoru
pak dlouhé minuty
míle
a měsíce
čeká a poslouchá ještě jednou

a v hlavě (pořád) tu finklerovskou otázku
jestli je lepší být sudá? Lichá?
ve světě, kde nemá před-obraz
a tak ho radši nosí všude



Inspirace pobytem doma, květnem, jenž skončil, a především četbou knihy Finklerovská otázka, která kromě židovských reálií, absurdity, vtipu, příběhu přináší i spoustu filosofických témat.