Nesvítí.
Myslíš žárovka?
Docela malé štěstí
ve světě na krovkách,
mezi vnitřními stěnami a prázdnem.

Skřípění závitů 
a pocit leukoplasti. 
Střepy zaryté až do masa,
ta mrtvá - mám ji tu,
tě už nezahřeje svým plýtváním.

Nosím teď brýle orosené krví.
Docela malá oběť pro lásku
a ty se skládáš do dlaní,
protože darované světlo
rozžíhají jen má slova. 

Musím jít.
Nebyla to žárovka, která praskla,
ale duše na bicyklu lidství.
Jedu kolem, promiň,
ale nemám brašnu s nářadím.