Věnováno všem autorkám (i autorům), kteří se "furt bojí zubaře"

Vzpomínám, jak tisk ses ku mým rtům,
po večeři slibné jsme víno pily spolu
co jedno tělo vstříc šly soumrakům
by s jitrem u jednoho setkaly se stolu

My letních veder žár zvládly při zmrzlině
aroma grogů krutost mírnila nám zim,
vždy v jedné spolu se třásly peleríně
za dešťů, sněhu, když ti úkryt nabízím

Že přední hlídkou byls na krásy mé baště
mezera ošklivá mi po tobě jen zbude
když v kleštích bílého ocitl ses pláště
Tak loučím se navždy, můj vytržený zube