Co vidíš, věčný Evereste,
s výšky co jde hlava kolem,
výstražný když slyšíš zvon,
ptám se. Nad kamenným stolem
dutě zní tvůj baryton

Nad oblaky se v pýše vzneste
dálky zkraťte v čase holém,
dál věčný tiká metronom
dle pravd, zjevených apoštolem
Pečetí zlých žádný zlom

již nezabráni setřít rez té
zbroji pod Martovým polem,
že pouze dějů děj je klon
tisíců krok za praporem
válečný rozezní tón

Dál ptám se, mocný Evereste,
proč rve se jestřáb se sokolem
na rasu rasa vede hon,
které hvězdě, s hlavy sklonem,
Gloria zní na trombon?

Ptám se po dvacáté šesté,
věku zkázy pod vrcholem
zas nový povstal Babylon?
S egyptským Bůh příjde morem
či dnes vsadí na atom?

Ptám se, smutný Evereste