Vzpomínky si každý musí sbalit pěkně sám
Špáďa 26.5.2014 | 13:53
Sice už přes měsíc žijeme v novém domečku, ale zabydlování nemá konce, třebaže jsme nejmíň třetinu
krámů vyházeli před stěhováním…
Sice už přes měsíc žijeme v novém domečku, ale zabydlování nemá konce, třebaže jsme nejmíň třetinu krámů vyházeli před stěhováním. Poněvadž ještě musím lítat po úřadech kvůli dopapírování nejmíň 27 záležitostí, chodím pak někdy do práce i večer, v noci nebo o svátcích... A k tomu úpravy okolo domku (plot a brána, dlažba dvorku, cestičky, zahrádka, …), s kterými mi pomáhá ve svých volných chvílích syn a jeho kamarádi (ty ovšem platím). Jelikož jsme se zbavili snad tří čtvrtin starých skříní a na nový nábytek zatím nevycházejí peníze dle původních představ, máme zatím spoustu věcí (naštěstí roztříděno) v krabicích. (Ani internet či televizi jsem dosud nestihl zprovoznit, vězte ale, že nám skoro nescházejí.)
Byť v novém, člověk vystačí i s málem, je kde spát, mýt se (i mít se), vařit a jíst, prát… Střídám jen pár kousků svršků, jedny boty. Zjišťuji, že celou místnost krabic a různých neroztříděných, neumístěných či nenainstalovaných položek bych mohl klidně nabrat na vidle a odnést do nejbližší nádoby na komunální odpad… či raději do sběrného dvora — abych se choval ekologicky.
Ale až v takovýchto chvílích člověk cítí, o co by přišel nerad: Jen pár věciček — nepočítaje v to úředně potřebné dokumenty — bych si jistojistě ponechal; nazvěme je vzpomínkami — alba, fotky, drobné suvenýry z mně milých míst a nebo malé osobní dárečky od rodiny, přátel, kamarádů. Vězte, snažil jsem se je také přetřídit a některé nasměrovat ke kontejnerovému osudu, ovšem nešlo to…
Tak mi odpusťte, že vás tu poslední dobou trochu zanedbávám,
vzpomínky si totiž musí každý sbalit sám…
vzpomínky si totiž musí každý sbalit sám…
Vzpomínky si každý musí
přestěhovat sám,
uložit je jak se sluší,
má-li je dát kam.
Vzpomínky si každý musí
sbalit, s sebou vzít,
bez nich se vám přetne kořen,
vytratí chuť žít.
sbalit, s sebou vzít,
bez nich se vám přetne kořen,
vytratí chuť žít.
Kterak končí svršky, skříně
bývá pravidlem,
vzpomínky však těžko můžeš
nabrat na vidle.
bývá pravidlem,
vzpomínky však těžko můžeš
nabrat na vidle.
Vzpomínky ty — ani nevím —
daj se vytřídit?
Vyhodit z nich při přesunu
třeba jenom píď?
daj se vytřídit?
Vyhodit z nich při přesunu
třeba jenom píď?
Na vzpomínkách, málo platné,
stojí budoucnost;
stejně je to s historií:
Ztratíš — hlodáš kost.