uzamknout oblohu pro pohled jasnozřivý
chtěl bych – a nemohu

 

pro dotek koňské hřívy
pro dusot bez konce na cestách prachuplných
pro pláč, co tenounce
se kdesi v trávě vlní

 

noc  číhá ve skalách
hladová tlupa šelem serve se o můj strach

 

ve chvíli nedoznělé
stvoření posedlá skučet už cítím v zádech
než stihnu odsedlat
zbude mi jeden nádech

 

než smrt svou procítím
než se mi do žil vtiskne, svobodu vracím ti
prolétni půlnoc tryskem

 

na cestě do nikam já teď už rady si vím
oblohu zamykám
pohledem jasnozřivým