Čas propůjčený k žití.
 
Kráčím a vlastně nevím kam
beztvará mlha pomalé bubnování
provazový most tenký jako vlas
    nebo z pianina strunoví
pod ním město bez tváří
údolí již navždy slepých iluzí
v temnotách.
 
I měsíc má dnes krátery
od těžkých kapek z řas.
 
Ani slunka svit a zář
    nejsou nekonečné.

 

Proč pátrám po nedosažitelném?
 
Pro nejkrásnější něhu z něh.
  Toužím v propůjčeném čase milovat.

 
 Snad miluji.