Vřes zpívá píseň 
s vůní mechu,
dcera zvedá dlaně:
Zkusila bych,
ale smíme
zapomenout na ně?

Mami, kde jsi? Smutno je mi,
červánky tmavnou 
trofejemi

a bratříček zalévá zahradu.

Vyrostly lípy, tulipány,
každý se ptá
na naše dny.
Já vždy řeknu – jo, jsme sami
však většího štěstí
nenajdu,

dočkáme-li se zimy.