jsem
do delty vkořeněná
vratce
v nohách jen písek, víte
 a když  se vítr
- ten blouznivec a zrádce -
o mou tvář otře
pak v boji urputném a lítém
tíhnu k zemi

jen padnout

jen padnout ještě nechce se mi

 

ač jsem jak tříska
v Božím oku
a v pase zlomená
vleču svá břemena
v mramoru pro oko a do bělostné
vyrývám spáry ostnem

 

čas pouštím z otěží
a ze zřetele

jen na úhlu záleží

na úhlu pohledu

 

toť celé