Hvězdy zestárly a sklopily hlavy
té noci po svatém Janu,
pak objaly se do znamení Panny
Výšivka na stuze povijanu…
čmelák tam růži účes čechrá

a jméno, co vprostřed vrostlo kvítí
nesluší již roztomilé tváři
Teď přešito černou bude nití,
inkoust došel žití kronikáři
Zde pach smutku nikdy nevyvětrá

sáh země, vrstva mramorové drti,
to přátelé tví jsou přeubozí,
však věrni, věrni za práh smrti,
ten uvítací výbor pro příchozí
za bílou zdí u stanice metra