Poslední sonet pro siluety stromů
a mezihvězdný kruh proroctvím co dýchá
o síle zkázy hmoty bez atomů,
ty lidstva rozbil vzdor, rozptýlila pýcha

alfa či omega, strany palindromu,
zem hořkost pije bez žízně, bez kalicha
kamenná srdce obnažených lomů
odbíjí kroky nastálého ticha

i vulkán spolkl žhavou svoji slinu
jak zástup pravdy zašláp trojzubec
génia věd, co propad v kocovinu

svist ramen dávno zpochybněných mlýnů
neztlumí laserem pozlacená klec…
Koho z nás, Mistře, pozveš na hostinu?