už ani ne mementem
k upamatování se
jen rekvizitou
ladně šťouchanou větrem

och, jaká krása!
za rozbřesku
na obzoru

jak se jen ty červánky
kouzelně vlní
a třepotají jaksi

ale ingredience, vážení
jsou vždy stejné
výkaly, krev a hniloba

však vítr, zdá se
obrací se v naši stranu
což takhle jíti k obědu?