Stíny smutku
Helen 26.6.2014 | 19:10
Kolik vroucí touhy a teskných přání
s večerem bloudí
po zčernalém nebi
Ten
na něhož čekala jsem
nepřichází
nad obzorem táhlá mračna plují...
...
Tím či oním trápím se
snad pro opuštěnost naděje...
a z oblohy déšť se lije
jakoby byla bezedná...
až paprsek slunka
zčistajasna
mou mysl k úsměvu rozechvěje
k obzoru bílá husička vzlétla...
<(")