- bušení do kláves -

 

sotva se planety
 dotknou řas

 

 nebe hřeje už od první hvězdy

 

 sálá v kolenou
 když houpačka z parketu
 podupává štěstím
 

- sčítala jsem žhářkám strachy
 než sama touhou

 zpopelnila stín

"...dovol mi se klepat v tanci
 než naučí mne
 blízkost
číst!"

 -

 

 Jakkoliv daleko jsem v blátě žila

 bylo dřív snazší
 pro všechny oči
 mé srdce
v tobě
najít...

 

 

dnes obloha fouká do sazí

 

jak poslední básník na konci léta

 třesu se pro dotek
 motýla

 

natolik zasněná, že ani nevím
 zda slova jsem v ohniště
neslila

 

a parket zjihl
když král kázal

"umouněnko popelavá
 dřív by nám iluze
 stačila"