Pavlačí zčernalého dřeva
spár kliky když ukazuje nikam
do oken, co historie zdila
jdou stopy mnichů bez tonsur

Zde kdysi dozrávala réva
dle minuskulí kronik, říkám,
pravda s legendou se neminula
Spirálou hábitových šňůr

i Múza vešla bez rozpaků dam
v oblouk růží a bezvěžový chrám

Stín Golema či bronzová děva
bez očí, jak sluší symbolikám,
fontána, je němě potměšilá,
květ lásky se rodí od sakur

a temno sluchu od tetřeva
Přej minci zdejším keramikám
nadějím že nehlučná jsou sila
ladící temno zítřků na purpur

To poezie postlunárních roků
zde ustrnula v majestátním kroku
*