Sledoval jsem zde na shoutboxu zábavný dialog dvou autorek, vedený vtipnou česko-německou konverzací. To mi připomělo dobu, kdy se i u nás v Brně vedly dialogy "pisl bémiš, pisl dojč" a v tomto stylu vznikaly i anekdoty:
**
Nóbl dáma, česká Němec,
v klobouků haupt salonu,
cu šén róba, kódrů věnec…
Hned šéfka střihne poklonu:

„Čím posloužím milostpaní
jsou k službám naše možnosti
a nikdo líp jim neporadí
už z skrze staré známosti“

„Nový klobouk, čas se krátí …
(a dáma rozhlíží se kol)
nechste wóch´ se manžel vrátí,
on telegram psal z jižní pól“

pak dodává jedním dechem
„na led by zmrz tam na sochu,
ta expedic je neúspěchem…“
a utře nos do fěrtochu

„Klobouk bude v richtig čase,
pintlich jak by pán si přál…
(kloboučnice zajíká se)
má dáma přání špeciál?“

„Na ja, (dáma na to vece)
z extra štofu ať je grund
s ozdobou, já říct to přece,
vpředu kytka, vzadu kund“

„Vpředu kytka, co prosím vzadu?“
teď kloboučnici drhne hlas,
„Nevím co být to za záhadu,
psal manžel, recht, to není špás

on na saních jet nachmitag
ajs pod ním prask a vítr fouk,
hin chcípl pes a umrz pták,
ten kund si dej za klobouk“